Bože, přeji si, aby KRITIKA opustila místo v mém životě. Brání mi vidět lidi a věci v jejich dokonalosti a božskosti.

Skvělý záměr, má milá. Tak pojďme. Představ si pokojíček svých dcer. Všude se válí kusy oblečení, papírky a zbytky jídla. Jak to vyřešíš ku spokojenosti všech a bez kritiky?

Uf, to je těžké, protože, často prosím o úklid tolikrát, že se nakonec zase rozčílím a kritizuju. A nechci být jejich služka. Co z nic vyroste?

Nezapomeň, že ony jsou dokonalé bytosti, učí tebe. Chceš to vyřešit? Komu vadí ten nepořádek?

Mě, samozřejmě.

Výborně. Takže odteď zvedneš každou mikinu a papírek tolikrát, kolikrát ti to bude vadit. S velikou láskou budeš obětavě uklízet, ne pro své dcery, ale pro sebe. Protože ty jsi Láska, ne kritika.
Jednoho dne si tvé děti všimnou, co pro ně s velikou láskou děláš. Možná to bude až ve třiceti, až už budou bydlet sami a nebude tam nikdo, kdo by za ně věci uklidil. Možná už zítra.
Víš co pak uvidí? Milující mámu, která s velkou láskou znovu a znovu vytvářela pěkné místo k žití.
Nebude tam pachuť kritiky, ale zůstane LÁSKA. A tvé děti tě začnou napodobovat a uvědomí si tvůj dar pro ně.

Máš pravdu. Cítím úlevu. Děkuji.

Má milá, život je příliš krátký, aby jsi mohla děti vychovávat slovem.
Veď je srdcem. To nezabloudí.

 

Dej vědět ostatním, potěší je to

Facebook
Facebook