Úryvek III.z připravované knihy „Jak jsem se rozhodla nepracovat.“

Synchronicity

Začínají mě opět potkávat velmi zajímavé synchronicity.

Synchronicita je ve vaší pozici Flow, o které píšu v předešlých kapitolách, ukazatel, že jdete dobře. Zvláštní série „náhod“. Jsou to takové malé zázraky, na první pohled hlouposti, ale když to prohlédnete, uvidíte dokonale propracovaný systém. Někdy se může zdát řešení příliš krkolomné, ale vždy ze synchronicitní události plyne i jisté ponaučení. Proto se zdá, na první pohled, krkolomná, protože se v ní snoubí více projevů zároveň.

V pondělí večer mi proběhla hlavou myšlenka, že bych chtěla čas a chuť na to, zašít dětem všechny díry na oblečení. Ráno vstanu, měla jsem naplánovaný nákup s kamarádkami. Dceři jsem dala své klíče a poslala ji vyvenčit pejska. Oblékám se a v tom se dcera vrací s šíleným brekem. Po prvotním šoku jsem z ní vymámila, že jí mé klíče spadly do výtahové šachty. No co se dá dělat.
Najdu náhradní klíče od auta a jedeme. Náhradní klíče jsem nenašla, ale při jejich hledání jsem našla sto korun. Udělalo mi to radost, zavolala jsem technikovi z výtahů, zrušila nákupy a vypli proud.
Sama doma, psát nemůžu, vysávat také ne. No nic zašiju dětem díry na oblečení. Při šití jsem přemýšlela, kolik asi stojí takový výjezd výtaháře a rozhodla se to neřešit s důvěrou, že se vesmír postará o to, aby to bylo únosné.
Servis dorazil, klíče se našly a nechtěl zaplatit vůbec nic! Celá šťastná jsem zavolala kamarádkám, že naše oblíbené nálety do sekáčů stihneme a vyrazily jsme. Nakupovaní jsme si užily a já těsně před pokladnou šla vrátit dva kousky cca za sto korun. Nevím proč, ale řekla jsem si, že je nepotřebuji. Na kase byla částka téměř přesně na tolik, kolik jsem měla v peněžence a zůstalo mi sto korun.
Při příchodu k autu jsem zahlédla dvě policistky, jak si fotí mé auto. Špatné parkování. Pokuta sto korun. Těch posledních sto korun, které jsem měla v peněžence a zároveň těch sto korun, které jsem ráno našla úplnou náhodou.

Zde je důkaz, že jsem v krásném Flow a už jen dovoluji, aby se věci děly a pak s pokorou děkuji za vedení a laskavé řešení mých denních obtíží.

Rozhodnutí tvoří situace

K tomu krásnému plynutí se po celý den přidávaly další a další situace, vedoucí k mému vnitřnímu klidu a naplnění.

Začaly mi chodit nabídky. Zájem o nová témata na přednáškách, návrhy na další pobyty, prosby o další termíny přednášek, volala mi paní, že mi moc ráda pomůže za co nejmenší náklady vydat knihu…jeden dárek za druhým.

Vždy jsem žila v domnění, že až budu něco dělat a rozjede se to, pak se teprve rozhodnu opustit své jistoty a zařídím se dle nových aktualit. To, že se nejprve musím pevně vnitřně rozhodout a pak se budou věci dít, dle mého rozhodnutí, to mě dostalo.

Čtrnáct dní, po mém rozhodnutí mám rozepsanou knihu, za sebou přednášku a před sebou další, pořádám kruh se ženami, transformační víkendový pobyt a mám návrhy na další, takže je musím zpracovat, sepsat, zabookovat termíny a jedem!! To mě moc baví a těší a naplňuje vnitřním světlem. Děkuji.

Ukázkový příběh Edity

Mám kolem sebe velmi šikovné lidi. Tak třeba Edita. Dělala velmi úspěšné kurzy. Dokud nechodila do práce a byla na mateřské, věnovala se pro radost svým tanečním kurzům. Vždy měla plno a skupiny naplněné dlouho dopředu. Chtěla jsem k ní přihlásit dceru, ale už bohužel nebylo místo. Takový měla úspěch! Jednoho dne ji přepadl strach, že nemá zaměstnání a konec mateřské se blíží. Začala hledat. Vypla své tvoření a vášeň a nadšení vystřídal strach. Nemohla si přece dovolit jít na sebe. Bylo by to pro rodinný rozpočet příliš veliké riziko. A tak hledala dál. Až našla Místo, které se úplně vymykalo jejímu talentu. Když si z peněz odečetla náklady na dopravu, zbyla jí vskutku směšná částka. V práci byla denně osm hodin. Chodila domů smutná, unavená, podrážděná a své taneční kurzy odsunula na poslední kolej. Nezbyla jí na ně energie. Pak o práci opět přišla a stres se jen prohluboval. Stav Editina pochopení je stále ve vývoji a všichni doufáme, že jí to dojde a sebere odvahu věnovat se tomu, co jí skutečně jde. Tanci.

Edit je přesně ten model, který přemýšlí dopředu, místo aby nejprve konal.

„Bože ukaž se mi a já v Tebe uvěřím.“ A Bůh odpověděl. „Uvěř ve mně a já se Ti ukážu.“

A to je přesně ono! Uvěřit, že to dokážu, zbavit se zbytečných strachů, nevytvářet žádné neopodstatněné domněnky. A zázraky se začnou tvořit.

Jsem lesba?

  Vendy, musím Ti něco napsat. Jak jsi byla tehdy u mě a dělaly jsme terapii harmonizování vnitřních bytostí...Měla jsi pravdu, nejsem lesba. Za pár měsíců jsem se zamilovala do muže. Teď  to mám tak, že mi nezáleží na pohlaví, ale na osobnosti toho člověka. A...

číst více

Pohled Muže na Ženu

O vztazích mluví rozhodně častěji ženy. Pro ženu je vztah živná půda, je to něco, co probírá s kamarádkami, řeší a zkoumá. Dalo by se říct, že mluvit o vztahu je spíše ženská vlastnost. Mám velké štěstí, že se mi podařilo rozpovídat i muže, v tomto případě mého...

číst více

Dej vědět ostatním, potěší je to

Facebook
Facebook