V roli oběti se ocitáme za svůj život skoro všichni. Je to doba, kdy jsme, jako dítě přijali dogma, že nás ovládají ostatní, a že nemůžeme dělat, co chceme. Stalo se to pravděpodobně v době, kdy jsme měli málo lásky. Kdy jsme se cítili sami, využiti, pokořeni, prostě v naprosté dětské beznaději, že se svět ještě bude točit tak radostně, jako doposud.

Příklad

Nemusela to být ani žádná tragédie, ublížení, zneužití. Stačilo, abychom zůstali ve školce sami s uklízečkou, protože rodičům ujel z práce poslední autobus a ta nebožačka nevědomá neměla nic jiného na práci, než si na vás vylít svůj vztek z prodloužené pracovní doby. Věta typu „no teď už si pro tebe rodiče asi nepřijdou a zůstaneš tady se mnou napořád“ vyvolá v křehké duši totální kolaps a děsivou ztrátu důvěry v toho nejvyššího. V rodiče.
Mám kamarádku, které se toto opravdu stalo a ne jednou. Nešlo o žádné násilí, žádné vulgarity, ale tady tato vtíravě slizká věta jí v dospělosti způsobila potravinové a pylové alergie. Prostě to „nemohla rozdýchat“. A to ji rodiče velmi milovali a dávali ji, co uměli.

Spokojenost jen na velmi krátké úseky

V takový moment si duše zapisuje „roli oběti“.
Neléčená a nepochopená role oběti může v dospělosti napáchat nemálo škod. Žít s člověkem s tímto programem je velmi nesnadné. Nikdy mu nedáte tolik, aby byl spokojen. A když zrovna prožíváte období plné klidu a lásky, jeho nenasytný program vytáhne z hlubin nějaký dávný problém, zviditelní ho, zbombarduje vás s ním a tím si vlastně potvrdí, že je svět zlý a že nemá cenu nikomu důvěřovat. Že nic nemá smysl.

Neustálá nespokojenost

Oběť zažívá ve svém životě a vztazích s rodinou, přáteli a partnery jen krátkodobé radosti. Radost je vždy vyvolána něčím zvenčí. Pěkná dovolená, dobré jídlo, hezký výlet, romantická chvíle s partnerem, vydařený sex, nové boty, nová práce…
To je ale pro program nepřijatelné. Chce se nasytit a utvrdit se, že je správný. Proto ve chvílích klidu vyvolá scénu a začne si např. stěžovat, že se mu něčeho nedostává. „Protivník partner“ se naštve, zareaguje popudlivě, protože vůbec nechápe, o co jde a program je potvrzen. „Je na mě zlý..dává přednost druhým…dostatečně si mě nevšímá..nic nemá smysl, já to věděla…atp.“ Chvíle beznaděje a smutku jsou pro program oběti božská mana.

Jak se vymanit z role oběti

V prvé řadě si uvědomit, že se mi stále opakují stejné věci. Neustálou vnitřní introspekcí sledovat svůj vnitřní stav. „Proč reaguji vždy stejně? Proč se teď cítím osamocen? Co skutečně vyvolává mou vnitřní nespokojenost? Uspokojilo mě, kdyby se mi dostalo toho, po čem toužím? Proč mě potkávají stále stejné potíže a nedorozumění? Je opravdu okolí zodpovědné za mou nespokojenost?“
Vždy, pokud mi něco vadí, jedná se o můj problém. Ne toho druhého. Ten často ani neví, jaký svět si role oběti v hlavě promítá. A proto nikdy nemůže toho druhého uspokojit, ikdyby se rozkrájel.

Role oběti si musí uvědomit jednu zásadní věc: ŽÁDNÉ NEBEZPEČÍ UŽ NEHROZÍ“

Jak se chovat k „oběti“

Když už si všimnete, že někdo ve vašem okolí vás usurpuje rolí oběti, nebraňte se a nevykazujte odpor. Tím akorát přiživíte nesmyslné pochody oběti. V sobě dojděte k pochopení, proč to tak má, stručně se obhajte a jděte dál. Nenechte se vtáhnout do hádek a urážení. Mějte na paměti, že oběť si musí pomoci sama. Pokud máte dostatečné psychologické schopnosti, můžete se pokusit vysvětlit situaci. Jinak doporučuji trpělivost a uchovat si vlastní vnitřní sílu a nenechat se zmanipulovat do vyděračské hry na „toho horšího“.

Dej vědět ostatním, potěší je to

Facebook
Facebook