„Jestliže je všechno tvořeno z jedné energie, jak si můžeme myslet, že je od ní něco odděleno?”

Zní mi v hlavě věta, kterou přečetl můj milý v nějakém článku. Ta věta nebyla v mém bytí hned ukotvena. Byla uslyšena, ale ne vyslyšena. Na to jsem potřebovala ještě pár dní tlaku a marnosti. 

Včera večer jsem přemítala ve vaně nad tím, že vím, že je místo, ze kterého uvidím svět jen z nadhledu. Místo, ze kterého jsem vymaněna z kolektivní karmy a kolektivního konání. Místo, ze kterého uvidím, že vše je v pořádku. Toto místo, mi bylo již několikrát v životě na pár prchavých chvil zpřístupněno, ale netrvalo dlouho a já zase spadla do osidel Matrixu. 

„Jestliže se vzdám boží vůli, bude se skutečně dít boží vůle?”

Zeptala jsem se dětinsky a naivně dnes ráno u snídaně. 

Jak by to mohlo být jinak? Jestliže je vše Bůh, tak všechno, co se děje je Bůh. Jak můžu oddělovat božské? I smrt je božská, i utrpení je božské, ztráty jsou božské…nic nemůže být odděleno. 

Plakala jsem a ptala se:

„Bože, jak se mám dostat do toho místa, které je vymaněno z duality? Jak v něm mohu setrvat navždy?

„Musíš se vzdát.” Přišlo mi.

V tu chvíli jsem pocítila smutek, protože mi spadla jedna veliká iluze, kterou jsem měla. A tou iluzí je to, že když budu mít vizi Nového světa, když budu mít naději, když budu zvyšovat své vibrace, když se budu starat o svůj život a tělo, že to k něčemu bude. Jenže tímto jsem vytvářela odpor a svět kolem mě neměl správnou vypovídající hodnotu, která by odpovídala mé představě. Tak jsem držela dál. Podporovala, vizualizovala, těšila se…a zcela nevědomě vytvářela odpor. A strastiplná realita, neodpovídající mé představě jen sílila. Síly docházely, vyčerpání, marnost, deprese.

Vzdávám se světe. Vzdávám se ti Matrixi. Je mi jedno, zda jsi silnější nebo slabší. Pakliže jsi boží vůle, nechť je konáno v jeho jméně. Opouštím naději, že svět někdy bude podle mého plánu a vnímání možného. Opouštím naději, že se svět zachrání. Jakmile mám totiž naději, že svět bude zachráněn, musím automaticky vytvářet vizi, že svět není v pořádku a je nemocen. A on není. Jen v mé hlavě ano. 

Co má být bude. Odpusťte, že jsem vás nevědomě vtahovala do odporu. Teprve se učím. Kéž mi toto poznání vydrží navěky. 

Proč nám z maminek roste břicho?

Říká se, že když ti roste břicho a není to zrovna kvůli tomu, že bys o půl noci cpal hambáče, tak jsi neporodil svoji mámu. Něco na tom, je, ale takové vysvětlení nám často ke zpracování blokace nepomůže.  Co to tedy ještě může být? Cítíte se někdy svými rodiči...

číst více

Promiň, babi, už tě vidím

Úplňkový den, jako každý jiný, zdálo se. Uvnitř mě však probíhalo podivné napětí a touha něco udělat. „Jsi na farmě, můžeš dělat cokoliv.” Řeklo mi mé já. Katka sedící se mnou u stolu od kafe povídá: „Půjdu vyplít záhonek.” To se mi nechtělo, potřebovala jsem něco...

číst více

Nechci chodit do školy!

„Trápím se tam, nebaví mě to, nedává mi to smysl a když tam chodím, nemůžu uvažovat o svých věcech. Nevím, jak dlouho tady budu a chci si ten krátký život užít. Radši půjdu pracovat, než abych strávil další rok na střední škole.” Je vám to povědomé? Jste také rodiče...

číst více

Zbavte už se dvojplamene!

Dvojplamen? Och, kolik úžasných spiritistických, duchovních a různých jiných zamilovaně nadnášených superlativ jsem o tomto jevu slyšela. Prý pocítíte „návrat domů, hustá, nepopsatelně krásná energie, životní partner, pohled do oči prý krásně bolí, jeho duše vás...

číst více

Jak snadno podlehnout manipulátorovi

Kdo se potká v životě s manipulátorem, dostalo se mu velkého požehnání. Málokdo to však tuší. Setkání s manipulátorem znamená, že jsme připraveni sáhnout si na zdroj naší síly v sobě. Manipulátor má totiž obrovskou moc.  Manipulátor je člověk, který musel v životě žít...

číst více

Co dobrého nám přinesl vir?

Virus a jeho vymodelované vlny vnímám jako nádhernou cestu. Co nám ve vlnách přinesl? Fáze zastavení a ztišení V prvních fázích přišlo zastavení. Svět, který jsme tak dlouho považovali za normální se blokoval a my mohli uvidět jeho absurditu. Uviděli jsme, co všechno...

číst více