„Jestliže je všechno tvořeno z jedné energie, jak si můžeme myslet, že je od ní něco odděleno?”

Zní mi v hlavě věta, kterou přečetl můj milý v nějakém článku. Ta věta nebyla v mém bytí hned ukotvena. Byla uslyšena, ale ne vyslyšena. Na to jsem potřebovala ještě pár dní tlaku a marnosti. 

Včera večer jsem přemítala ve vaně nad tím, že vím, že je místo, ze kterého uvidím svět jen z nadhledu. Místo, ze kterého jsem vymaněna z kolektivní karmy a kolektivního konání. Místo, ze kterého uvidím, že vše je v pořádku. Toto místo, mi bylo již několikrát v životě na pár prchavých chvil zpřístupněno, ale netrvalo dlouho a já zase spadla do osidel Matrixu. 

„Jestliže se vzdám boží vůli, bude se skutečně dít boží vůle?”

Zeptala jsem se dětinsky a naivně dnes ráno u snídaně. 

Jak by to mohlo být jinak? Jestliže je vše Bůh, tak všechno, co se děje je Bůh. Jak můžu oddělovat božské? I smrt je božská, i utrpení je božské, ztráty jsou božské…nic nemůže být odděleno. 

Plakala jsem a ptala se:

„Bože, jak se mám dostat do toho místa, které je vymaněno z duality? Jak v něm mohu setrvat navždy?

„Musíš se vzdát.” Přišlo mi.

V tu chvíli jsem pocítila smutek, protože mi spadla jedna veliká iluze, kterou jsem měla. A tou iluzí je to, že když budu mít vizi Nového světa, když budu mít naději, když budu zvyšovat své vibrace, když se budu starat o svůj život a tělo, že to k něčemu bude. Jenže tímto jsem vytvářela odpor a svět kolem mě neměl správnou vypovídající hodnotu, která by odpovídala mé představě. Tak jsem držela dál. Podporovala, vizualizovala, těšila se…a zcela nevědomě vytvářela odpor. A strastiplná realita, neodpovídající mé představě jen sílila. Síly docházely, vyčerpání, marnost, deprese.

Vzdávám se světe. Vzdávám se ti Matrixi. Je mi jedno, zda jsi silnější nebo slabší. Pakliže jsi boží vůle, nechť je konáno v jeho jméně. Opouštím naději, že svět někdy bude podle mého plánu a vnímání možného. Opouštím naději, že se svět zachrání. Jakmile mám totiž naději, že svět bude zachráněn, musím automaticky vytvářet vizi, že svět není v pořádku a je nemocen. A on není. Jen v mé hlavě ano. 

Co má být bude. Odpusťte, že jsem vás nevědomě vtahovala do odporu. Teprve se učím. Kéž mi toto poznání vydrží navěky. 

Ženské tělo nepotřebuje zásoby

Byly jsme velmi tlačeny k výkonu. Malé holčičky vyrůstající v komunistické době musely splňovat procenta. Být nejlepší v tělesné výchově nebo aspoň v matice či recitaci. Kdo nebyl v něčem nejlepší, nebyl na nástěnce a byl za outsidera. Začaly jsme na sebe vyvíjet...

číst více

Falešné osvícení

Falešné osvícení je v dnešní době velmi častý a hlavně velmi otravný stav. Nabytí tohoto stavu je velmi snadné. Aspirant na cestě za sebepoznáním začne hodně číst a hodně poslouchat průvodce, kteří již osvíceného stavu dosáhli, či mu jsou velmi blízko. Častým...

číst více

4 úrovně léčení ženy

Dnes se budeme věnovat ženskému léčení a úrovněmi, kterými prochází a nelze se jim vyhnout. Žena, aby dostála záměru, který v ženském těle má, musí projít fází, když je nějakým způsobem na těle zneužita. Zneužítí nemusí být nutně sexuálního charakteru, ale je to...

číst více

Příběh jednoho měsíce

Interaktivní seminář s projekcí pro rodiče a dcery, které mají čerstvě menstruaci nebo je menstruace teprve čeká.Dozvíš se o tom, co je to menstruace, proč někdy bolí, jaký má hluboký smysl a jak s ní žít v souladu a dokonce se na ni těšit.Výklad je podáván velmi...

číst více