Vždy jsem chtěla dělat to, co dělám. A vždy jsem to dělala. Zpočátku trochu krkolomně, ale vlastně se pořád učím. Každý terapeut (říkejte si tomu jak chcete), se zabývá určitými tématy a ta témata ho provázejí. Chodí za ním lidé s těmito příběhy. Dá říct, že je daným tématem trošku postižen. Jsem moc ráda, že mým oborem není třeba léčba schizofrenie, drogově závislých, starost o opuštěné děti nebo matky v nouzi, ale řeknu vám….je to někdy trochu na palici vědět, kolik lidí je zneuživaných. Kolik lidí si prošlo sexuálním násilím z řad rodinných příslušníků, kolik lidí bylo psychicky i fyzicky týráno. Kolik lidí mělo krásné rodiny a přesto byli zprzněni ve školských institucích, v nemocnicích, na táborech nebo prostě jen divným sousedem, či sousedkou. Lidé, do kterých byste to ani nikdy neřekli.

Jsem ráda, že si příběhy z “práce” netahám “domů” a nepřemýšlím o nich. Ale když u dalšího a dalšího klienta odkryjeme ten samý vzorec i příběh, tak fakt mívám často na krajíčku. Asi proto, že to znám. Asi proto, že vím, jaké to je být zahnán do kouta. Asi proto, že sama umím pekelně zahnat do kouta, protože mám skvělý trénink, asi proto, že se díky všem příběhům vracím zpět ke své citlivosti a empatii, kterou jsem si kdysi nuceně zavřela, abych necítila.

Kolik z nás to udělalo? Kolik z nás radši denně popírá sebe sama, aby nemuseli cítit tu pravdu, která je v nás? Kolik z nás radši drží hubu, než aby se postavilo za to, co v sobě cítí? Kolik z nás se denně bojí vyjádřit svůj názor? Kolik z nás se bojí o svou existenci? Kolik z nás se prostě jen POŘÁD NĚČEHO BOJÍ?

Nemusíš!

A už vám někdo řekl, že nemusíte? Už vás někdo pohladil po vlasech a řekl “Odteď si dělej, co budeš chtít!”? Věděli byste, vůbec, co máte dělat?

Je mnohem jednodušší zůstávat v tom, co znáte. Je mnohem jednodušší trpět do konce života. Je mnohem jednodušší být oběť sebe sama a celého světa než udělat něco jinak. Vyjít z komfortní zóny. Protože i utrpení je naše komfortní zóna a zatraceně draho placená.

Můžeš!

Vyjdi ven, člověče a když zase půjdeš do práce se staženým žaludkem, k doktorovi se strachem, že ti něco najdou, domů, že dostaneš výprask, nebo že tam na tebe čeká hromada práce. Až zase budeš nadávat na svět, jak je špatný, vyjdi se vztyčenou hlavou a stále si jako mantru opakuj “BERU SI ZPĚT SVOU MOC!”

 

Uvidíš sám, co se stane….

Mám ho malýho

Milí muži, píši vám podpůrný dopis. Už zase jsem to totiž zase slyšela. Řekla mi, že mám malý penis. A z toho se mi otvírá kudla v kapse. Tak jako nás ženy svět a média bombardují, jak bychom měly být dokonalé, tak i vám je do hlavy vtloukáno, jací byste měli být. A...

číst více

Hojnost bez přání a kouzel Brno

Nemůžu se hnout z místa Chybí mi peníze Mám pořád strach, co bude Nevím, jak to zvládnu Motám se v kruhu Jsou tohle vaše slova? Věříte, že sami můžete změnit to, jak se vám v životě daří? Zapomeňte na multilevly, pyramidy a nabídky úžasných obchodních...

číst více

Wim, že nic nevím

Před pár týdny jsem začala zkoušet metodu Wima Hofa a jeho dýchání. Hned na začátek mě to nadchlo. Wim je neuvěřitelný tvor, který bez změny teploty vydrží v ledu dvě hodiny. Vyjde Mount Everest v šortkách či přejde poušť bez vody. Je to prostě zázrak. A ten zázrak...

číst více

Končím s hubnutím!

Jsme naprosto šílené! A to skoro všechny! A už toho mám dost. Přestávám hubnout a vyhovovat trendům. Před pár lety v nějakém zábavném pořadu dávali na ulici otázku mužům „Jak byste reagovali, kdyby vaše žena nebo přítelkyně měla celulitidu?” Odpovědi mě velmi...

číst více

Kdybych mámou nebyla

1.Nikdy bych nevěděla, kde je mé skutečné dno Na dně se během života ocitáme mnohokrát. Životní stezky nás vedou nahoru a dolů a my trpíme nebo se radujeme. Až s dětmi jsem si zakusila své nejhlubší dno. Už jsem totiž na tom dně nebyla sama. Bylo  nás tam víc a cesta...

číst více

Dej vědět ostatním, potěší je to

Facebook
Facebook