Řekněte mi upřímně, která žena má dnes dobrý vztah s otcem? Kolik nás je, které na své otce vzpomínáme s láskou, bez křivdy, bez slziček v očích, když o něm začne mluvit?

Jsou takové, ale není jich mnoho. Při mých terapiích se setkávám hlavně s tím, že otec je slaboch.  Slaboch, protože byl příliš submisivní nebo slaboch z pozice agresora. Nebo prostě utekl od rodiny.

Ve všech případech tohle soudíme z pohledu malého ublíženého děcka. Malé dítě si v době, kdy takto na otce koukal, udělalo vlastní názor. Vlastní iluzi. A ženy si neuvědomují, že POKUD NEBUDOU MILOVANÉ HOLČIČKY, nebudou mít spokojené a harmonické vztahy s muži.

Táta

Otec je pro ženu nejdůležitější persona v jejím životě. Je to mužský princip, ze kterého se ona narodila. A pokud ho nepřijímá, tak nepřijímá a odmítá velký kus sebe. Roste v ní její část ženy, která se stává dominantní i na venek, všechno zvládne sama, nikoho nepotřebuje a stává se tak méně a méně citlivou. Vnitřně velmi touží, aby si našla muže, nechce být sama, ale po krátké době vztah ztroskotá. Proč? Protože partner musí hrát ženě nastavení, KTERÉ MÁ VŮČI SVÉMU OTCI.

A v tom není dobře ani jí ani jemu.

Když žena nemá záda

Žena potřebuje mužská záda. Ale v prvé řadě musí mít za sebou energii svého otce. Ten, který jí ty záda dělá. Pokud tam otcova záda nemá, bude si do života přitahovat nezralé muže, takové, kteří ji oporou nebudou a nebudou tam pro ni. Aby to dovolila, aby svého otce k sobě připustila, musí si ho vážit a mít v něj důvěru.
„Ale to nejde! On mě trápil, nechtěl mě, neměl mě rád, utekl, týral mě, bil mámu ….“

Jde to. Můj otec vůbec nebyl svatý. Zemřel velmi mlád. Nechci se zde rozepisovat, proč svatý nebyl, ale věřte mi, že jsem se na něj dívala jako na velkého slabocha, šaška, kašpara, sebevědomou nulu a mnohem hůře. Čím více jsem stárla a uměla se na věci dívat s nadhledem, bylo mi ho líto. Začala jsem se alespoň okrajově zajímat o jeho dětství a zjistila, že bylo hrozné. Došla jsem k tomu, že nemohl jinak. Neměl vzor.

Hra musí být dohrána

Ani toto uvědomění mi však nepomohlo k tomu, abych si ho dokázala představit jako energetickou oporu. Až jsem jednoho dne měla rozpravu se svou vnitřní holkou. A ta mi řekla „ podívej se, jaký máš vztah s muži a teď se podívej, jak nahlížíš na svého tátu.“ Brr to bylo nepříjemné. Ale byla jsem svým vnitřním vedením donucena, abych od toho neutíkala. Věděla jsem, že každý muž v mém životě mi po čase začne hrát tu hru, kterou jsem nedohrála s tátou.

Snaž se najít něco, za co si ho můžeš vážit

Žádný člověk není jenom špatný. Tak jak je pro nás špatný, stejně umí být i dobrý. Jen jsme to jako děti nemohli vidět, protože jsme příliš zahledění do sebe a do naplňování svých potřeb. Děti jsou velmi sobecky založené. Což je v pořádku, je to geneticky dané, ale v dospělosti už se tento sobecký styl netoleruje.
V mysli jsem stále měla před sebou obraz svého táty a snažila se najít něco, za co by v mých očích vyrostl. A pak se to stalo.
Byl přece skoro 20 let s mojí mámou! Když si ji našel, bylo mu 21 let. Ona už měla tři děti. Staral se o ně a ještě si udělali mě. Chodil do práce a makal, aby nás uživil. Doma pracoval, pomáhal a věnoval se nám tak, jak nejlíp uměl. Postavil barák a byl nejlepší, jaký uměl být. Najednou to šlo. Dovolila jsem si vidět i to pozitivní. Nedržela jsem svou křivdu jako poklad. Opustila jsem ji.

Co se změnilo?

Od té doby se jako žena cítím mnohem jistější. Netrpím úzkostmi, víc si věřím a cítím, jak je můj táta za mnou. Mám se o koho opřít, když je již 6 let po smrti.  Jsem MILOVANOU HOLČIČKOU. Nemám tam žádnou křivdu a cítím, že jsme rovný s rovným, že jsem si tátu dobře vybrala. Pomohl mi splnit můj úkol, se kterým jsem zde šla.

Role oběti a zranitelnost

Od té doby se necítím v roli oběti, fňukám jen málokdy a můj syndrom strachu z opuštění také vymizel. Nešlo vše hned. Byla to práce na několik týdnů, ale stačilo si jen uvědomovat nově nabyté introspektivní zkušenosti. Cítím, že jsem pevnější, ale přitom zranitelnější. Má důvěra k mužům velmi stoupla a nebojím se tolik, že mi ublíží. Neberu je jako ohrožení. Jsem schopna milovat bez očekávání a bez pocitu, že bych za to měla něco mít.

Pokud chceš změnu, udělej změnu

Rozměr vaší práce na sobě, máte předem daný. Neutečete. Váš duševní plán vás stejně dožene. Dejte si do pořádku vztahy s rodiči, rodinou, se sebou. Vše ostatní už se od tohoto odvíjí samo.
NIKDO TO NEUDĚLÁ ZA VÁS. Pokyn ke změně dáváme my sami a my sami jsme vykonavatelé. Věřte však, že každá odvaha ke změně bývá hojně odměněna!

Pozn. Pro muže platí totéž, akorát v jiném postavení.

Proč nám z maminek roste břicho?

Říká se, že když ti roste břicho a není to zrovna kvůli tomu, že bys o půl noci cpal hambáče, tak jsi neporodil svoji mámu. Něco na tom, je, ale takové vysvětlení nám často ke zpracování blokace nepomůže.  Co to tedy ještě může být? Cítíte se někdy svými rodiči...

číst více

Promiň, babi, už tě vidím

Úplňkový den, jako každý jiný, zdálo se. Uvnitř mě však probíhalo podivné napětí a touha něco udělat. „Jsi na farmě, můžeš dělat cokoliv.” Řeklo mi mé já. Katka sedící se mnou u stolu od kafe povídá: „Půjdu vyplít záhonek.” To se mi nechtělo, potřebovala jsem něco...

číst více

Nechci chodit do školy!

„Trápím se tam, nebaví mě to, nedává mi to smysl a když tam chodím, nemůžu uvažovat o svých věcech. Nevím, jak dlouho tady budu a chci si ten krátký život užít. Radši půjdu pracovat, než abych strávil další rok na střední škole.” Je vám to povědomé? Jste také rodiče...

číst více

Zbavte už se dvojplamene!

Dvojplamen? Och, kolik úžasných spiritistických, duchovních a různých jiných zamilovaně nadnášených superlativ jsem o tomto jevu slyšela. Prý pocítíte „návrat domů, hustá, nepopsatelně krásná energie, životní partner, pohled do oči prý krásně bolí, jeho duše vás...

číst více

Jak snadno podlehnout manipulátorovi

Kdo se potká v životě s manipulátorem, dostalo se mu velkého požehnání. Málokdo to však tuší. Setkání s manipulátorem znamená, že jsme připraveni sáhnout si na zdroj naší síly v sobě. Manipulátor má totiž obrovskou moc.  Manipulátor je člověk, který musel v životě žít...

číst více

Vzdávám se

„Jestliže je všechno tvořeno z jedné energie, jak si můžeme myslet, že je od ní něco odděleno?” Zní mi v hlavě věta, kterou přečetl můj milý v nějakém článku. Ta věta nebyla v mém bytí hned ukotvena. Byla uslyšena, ale ne vyslyšena. Na to jsem potřebovala ještě pár...

číst více