Falešné osvícení je v dnešní době velmi častý a hlavně velmi otravný stav.

Nabytí tohoto stavu je velmi snadné. Aspirant na cestě za sebepoznáním začne hodně číst a hodně poslouchat průvodce, kteří již osvíceného stavu dosáhli, či mu jsou velmi blízko. Častým kontaktem s jeho vnitřní moudrostí se s „mudrcem” natolik sžijí, že mají pocit, že již žijí totéž. Je to jako když čtete velmi poutavý příběh o něčí bolesti, který vás pohltí natolik, že můžete mít pocit, že bolest cítíte také. Nebo když čtete příběhy bohatých lidí, můžete mít pocit, že jste boháč, ale když pak máte poznané uvést v praxi, jde to ztuha. 

Proč je tento stav otravný?

Pro samotného aspiranta na cestě za sebepoznáním otravný není, ten má pocit, že našel zlatý grál životní moudrosti a že nalezení bylo tak snadné! Pro koho je to však neúnosné? Pro jeho okolí. Dotyčný „Osvícenec” má totiž plnou mysl pouček a rad, které teď ze své pozice přece musí předávat dále! Bude vám při každé příležitosti podsouvat, že z vás mluví ego, že to jen vaše mysl vám teď napovídá a ve chvíli, kdy budete cítit smutek z toho, že vám umírá babička a budete chtít jen konejšivou přátelskou náruč, hned vás sekne „A kdo je teď smutný? No přiznej si, že to teď dělá jen tvoje mysl, že ve skutečnosti tvé Já smutek necítí!” 

Kur…proč mě jen nevyslechneš? Říkáte si.  

V přítomnosti tohoto osvícence máte pocit, že cokoliv uděláte, je špatně, a že jste se děsně provinili proti božskému vedení, protože cokoliv řeknete, ihned je se vším dotyčný v odporu a doslova poučuje. Nezapomenu, jak jsem kdysi dávno seděla na terase, přede mnou se rozprostíral nádherný pohled na podzimní stromoví a já řekla „Bože, to je nádhera.” Dotyčný chvíli mlčel, načež velmi uvědoměle řekl „Tvá mysl všemu dává popisky, tvé vědomí toto nepotřebuje hodnotit.” 

Iluze či bublina?

Toto už není ani bublina ani iluze, toto je bublina v iluzi, tuplovaný průser, protože pokud dotyčný neprohlédne, že se dostal do pasti svého ega, začne mu realita podkopávat nohy, aby uviděl, jak moc si lže. Bortí se vztahy, rodina, zdraví. Vše, co člověku dává jistotu bude odebráno, aby se otevřel Pravdě v sobě, ať je jakákoliv.

Proč se této iluze tak snadno chytáme? 

Tento osvícenecký postoj na první pohled zajistí, že vypadám jako velmi moudrý člověk, dává mi jistý společenský status. Ale pouze u nově příchozích. Kdo s ním totiž stráví více dní, tak se vyhýbá hlubší konverzaci o čemkoli, protože cokoli by mohlo být napadeno „Světlem poznání” a to nechcete. 

Stádečko

Tito lidé velmi často pořádají setkání, na kterých by mohli svou moudrost prezentovat. Na nějakou dobu se jim dokonce podaří zaujmout pozornost a udělat si své stádečko stejně lačnících po poznání. Pokud však poznání nejde ze srdce, tak každý minimálně bdělý člověk pozná, že tady něco smrdí. Vnímáte, že konverzace klouže pouze po povrchu, že dotyčný osvícenec je nějak podezřele pořád v pohodě, stále úsměv na rtu, ale v jeho přítomnosti se cítíte pod tlakem. Navíc mají neustálou potřebu mluvit o egu, o práci s myslí, o tom, jak to ten či onen má špatně a jak by to měl mít. Jsou to mistři popisu stavu!

Osvícený x falešně osvícený

V přítomnosti skutečně osvíceného člověka se cítíte uvolněně, klidně a přijatě. A’t popíšete jakýkoliv problém, není vám smeten ze stolu, ale je akceptován, jako nutnost, kterou si teď musíte projít. Nejsou vám dávány rady, pokud o ně sami nepožádáte. Máte vedle něj pocit normálnosti a nechcete se od něj vzdálit, protože cítíte domov. 

V případě falešného osvícence se cítíte jako trouba. Pokaždé. Při všem. Máte dojem, že jste špatný člověk, protože blbě myslíte, blbě cítíte a kdyby už jste byli TAM, tak byste toto neprožívali. No prostě, máte ještě co dělat, ale naštěstí je tady ON a rád vám bude dělat průvodce na vaší téměř marné cestě. Zásobuje vás poučkami, které už jste sice stokrát četli, ale z jeho úst znějí tak nějak čtivěji a hlavně tohoto člověka poznáte jednoznačně tak, že on už přece nemá ego a je ve svém středu. Tohle je jistota!

Tento falešně osvícený stav si prožijeme na své cestě všichni. Někteří jej mají pár hodin, jiní několik let. A jak řekla má kamarádka Terezka “Při cestě za osvícením si stejně dříve nebo později každý z nás bude muset přiznat, že je úplný debil. ” A tak to je 😀