1.Nikdy bych nevěděla, kde je mé skutečné dno

Na dně se během života ocitáme mnohokrát. Životní stezky nás vedou nahoru a dolů a my trpíme nebo se radujeme. Až s dětmi jsem si zakusila své nejhlubší dno. Už jsem totiž na tom dně nebyla sama. Bylo  nás tam víc a cesta zpět na hladinu byla o to obtížnější.

2. Nikdy bych nezakusila, kolik let mé tělo vydrží bez kvalitního spánku

Jestli jsem si před dětmi někdy myslela, že jsem unavená nebyla to pravda . Byla to jen ochutnávka na té nejzákladnější rovině. Několik měsíců téměř bez spánku a několik let bez spánku kvalitního mi ukázalo, že tělo má neuvěřitelné schopnosti a že být mámou by měla být chráněná certifikovaná značka. Něco jako symbol mušle poutníka do Santiaga de Compostela. Každý poutník je na cestě chráněn a je mu pomáháno kolemjdoucími. Je to znamení, že je hrdina, že se sám vydává na tak těžkou cestu. Značka „máma” by měla být symbolem pro soucit a poskytnutí útočiště pro unavené tělo i duši.

3. Nikdy bych nevěděla, že milovat lze bezpodmínečně

Nejsme máma kvočna, která bezesně bdí nad životem svých dětí a sleduje každý jejich krok. Nechávám je růst a respektuji, jak nejvíce mohu. Díky tomu se často mé představy míjejí s konáním a způsobem života mých dětí a já konečně chápu to mateřské nastavení, že i kdyby mé dítě někoho zavraždilo, nepřestanu ho milovat. Nebude tam možná souhlas s jeho cestou. Budu se možná mnohokrát zlobit a vztekat nad jeho neschopností pohnout se z místa jiným tempem, než si představuji. Stále tam však bude ta neotřesitelná pevnost mé mateřské lásky a náruč nachystaná vždy, když bude skutečně potřebovat obejmout a  milovat.

4. Nedoplnila bych dílek do skládačky „poznej sám sebe”

Sami sebe poznáváme celý pozemský život. Jakmile se však rozhodneme, dělat rodiče dítěti /ať bilogickému nebo adopotovanému), vesmír zapne mód „extrémní zrcadlo” a my skrze potomka najedou znovu procházíme obdobími ve svém dětství. Podobné zážitky, podobní přátelé, podobné potíže s láskou, podobné potíže ve škole. To vše naše dítě prožíva znovu, abychom my skrze něj uviděli, kde jsme se zasekli a vyléčili to.

5. Nikdy bych doopravdy nezkusila, jaký jsem sobec

Když už nemám naplněny základní životní potřeby, jako spánek, kvalitní jídlo a pohyb, emocionální zázemí od partnera, dostatek financí, pocit bezpečí a do toho mám ještě chránit několik tvorů na mě závislých, pak si sakra rozmyslím, kam začnu dávat svou energii. Díky dětem jsem se naučila říkat NE a chránit si své územní hranice. Když jsem povolila, dítě mi vždy ukázalo, že mě dokáže totálně vysát a nepotřebuji k tomu ani upírskou kamarádku, ani panovačnou tchýni nebo despotického muže. Dítě mi v okamžení mého špatného energetického zacílení ihned ukázalo „Nene, maminko, tady plýtvat nebudeš, já ti ukážu, kde je tvé místo.” A vysálo mě tak, že jsem se chtě nechtě zase vrátila na to místo, odkud pocházím. Místo v mém srdci. Být sobec pro mě najednou byla nedílná součást kvalitního bytí.

6. Nikdy bych nepoznala, jak křehká je láska

Jak snadné je lásku přehlédnout a brát ji jako samozřejmost a jak snadno ji ztratit, zlomit a odhodit a pak ji dlouhá léta slepovat zpátky. 

Každé dítě miluje svou matku. Je pro něj bohyně. A většina matek tuto lásku bere za samozřejmou a užíváme ji nevědomě. Jako dýchání. Prostě je. Zkuste si však zacpat nos.

Jednou zklameme důvěru svého dítětě a jasně pocítíme, jaké to je, jeho lásku nemít. Nekoupat se v jeho důvěřivých očích a totálně laskavých objetích. Už nikdy neslyšet to nejupřímnější „Maminko, já Tě miluju, maminko, jsi tak krásná, jsi ta nejlepší maminka na světě.” Pak zbývá počkat, až samo dítě se stane rodičem a doufat, že jednou naše slabosti pochopí a opět stoupneme v jeho očích jako hodnotné bytosti.

7. Nikdy bych skutečně nepřijala svou mámu a tátu

Až ve chvíli, kdy jsem se stala rodičem a zažívala muka při výchově, starosti a péči o dítě, jsem musela sklopit uši a uznat, že být rodičem v dnešní době není nic snadného. Ať děláte, co děláte, většinou je to stejně špatně a vaše dítě to neocení. Rozhodně ne v době do dospělosti.

V krásném filmu „Vějíř slečny Windermerové” říká jedna hysterická matka, že  „ Dcery vás nejprve milují, pak nenávidí a jen velmi vyjímečně odpouštějí.”

To platí pro děti obecně. Jsme trošku malí (i když už třeba velcí) sobečtí parchanti, kteří si myslí, že rodič je tu pro nás po celý život. A zapomínáme na to, že nám dal to NAPROSTO nejlepší, co uměl a teď by si mohl začít žít život přesně podle sebe.

Jsem moc ráda, že jsem v tomto životě byla obdařena darem „být rodič”. Stále je to pro mě ta nejtvrdší škola a musím si bez ustání připomínat, proč rodič jsem. Toto rozhodnutí už nikdy nevezmete zpátky a proto si zaslouží, aby bylo provedeno velmi vědomě a odpovědně. Reklamace totiž v porodnici nepřijímají.

Být rodič je to největší potvrzení božské dichotomie. Největší opruz a naplnění v jednom.

Přednáška Vztahy Nové doby

Na vaše nespočetné žádosti a dotazy na vztahy jsem připravila tříhodinovou přednášku POUZE NA VZTAHY. Co vás čeká? Jakými vztahy procházíme nebo jsme prošli? Co je a bylo jejich poselstvím? Jaké degenerativní programy se ve vztazích projevovaly a jak se jich zbavit?...

číst více

Mé ranní hovory s Bohem o emocích

Čau Bože, hele, mám otázku. Jsi tu? No jasně, kde bych byl. No jasně, pravda, vidím tě. Ne nevidíš. Dobře nevidím, mohl bys to nějak zařídit, abych tě viděla? Dobře, přestaň se dívat očima. Představ si, že tvé srdce má oči a těma se dívej. Už mě vidíš? Ááá...

číst více

Mám ho malýho

Milí muži, píši vám podpůrný dopis. Už zase jsem to totiž zase slyšela. Řekla mi, že mám malý penis. A z toho se mi otvírá kudla v kapse. Tak jako nás ženy svět a média bombardují, jak bychom měly být dokonalé, tak i vám je do hlavy vtloukáno, jací byste měli být. A...

číst více

Hojnost bez přání a kouzel Brno

Nemůžu se hnout z místa Chybí mi peníze Mám pořád strach, co bude Nevím, jak to zvládnu Motám se v kruhu Jsou tohle vaše slova? Věříte, že sami můžete změnit to, jak se vám v životě daří? Zapomeňte na multilevly, pyramidy a nabídky úžasných obchodních...

číst více

Wim, že nic nevím

Před pár týdny jsem začala zkoušet metodu Wima Hofa a jeho dýchání. Hned na začátek mě to nadchlo. Wim je neuvěřitelný tvor, který bez změny teploty vydrží v ledu dvě hodiny. Vyjde Mount Everest v šortkách či přejde poušť bez vody. Je to prostě zázrak. A ten zázrak...

číst více

Dej vědět ostatním, potěší je to

Facebook
Facebook