Od malička nám je vštěpováno, že musíme pomáhat druhým. Že se nám to vrátí, a tak jak pomáháme my, tak bude pomoženo nám. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. A tak se celé životy honíme jak blbci aby se všichni kolem nás měli dobře a doufáme se zataženou prdelí, že se jednou karta obrátí.
Chyba lávky
Víte, co vidím já? Zástupy lidí, většinou starších ročníků, kteří trpí pro své děti. Trpí pro své rodiče, sourozence, kamarády. Pomáhají, kde můžou. Přebírají jejich dluhy, starají se o domácnost, vychovávají jejich děti, věnují jim nadmíru svého času. Dosaďte si každý, dle vašeho skutečného příběhu a teď se podívejte, jak jste na tom a kdy jste se naposledy po té či oné pomoci cítili naplnění. Nebo jste si spíše pokaždé řekli “jsem to ale blbec? Příště už to neudělám a znova jste se pustili do toho samého, znova zakopáváte, znova za svou pomoc a podanou ruku dostáváte akorát kopance? Buďte rádi.
Jednoho dne se totiž vyčerpáte
A dojde vám, jak jste promarnili roky běhání za tím, abyste před druhými vypadali dobře. Jak jste možná ulevovali svému černému a prolezlému svědomí, abyste si připadali trochu lidsky. Jak jste pomocí druhým zvyšovali svou vlastní hodnotu, kterou sami k sobě nemáte a tak měla alespoň na chvíli jakousi podobu. Pak máte totiž cenu. Pak si připadáte, že za něco stojíte. Pak okolí uzná vaši hodnotu. Pak za sebou zanecháváte záslužné stopy.
A až tohle pětiminutové štěstí pomine a vám dojde, jak jste se zase nechali nachytat, nastoupí pocity viny, že jste zase zradili své vlastní přesvědčení. Budete si chvilku namlouvat, jak to mělo smysl. Než upadnete do deprese. Situace se bude opakovat tak dlouho, až vyčerpáním padnete a už nebudete mít nic, co byste mohli rozdat. Pak nastoupí vyšší vůle a život se začne točit správným směrem.
Vytváříte dluhy
Svou pomocí druhým totiž neustále vytváříte dluhy. Většina pomáhajících jsou lidé, kteří neznají vlastní hodnotu. Nebyli uznáváni v rodině, či společenství, nechali by pro druhé na sobě dříví štípat. Jsou to takzvaní mučedníci. Rozhodnete se pro pomoc druhému člověku, ale vnitřně s tím úplně nesouhlasíte. Přesto to uděláte. Sami máte málo, ale dáte i to poslední. Tak se to přece dělá v pohádkách. Dáváte z dluhu a vytváříte další dluh. Je to stejné, jako když si v bance vezmete půjčku, abyste zaplatili jiný dluh.
Až budete přetékat
Nejprve musíte naplnit sebe. Sobě dát hojnost. Hojnost času, hýčkání, zábavy, lásky, jídla, odění. A až budete sami naplněni a ty přebytky budou přetékat, jako kaše v “Hrnečku vař”, pak si může nabrat celá vesnice. Do té doby nemáte, co byste mohli dát. A uvidíte, že takové dávání jde samo. Nepřemýšlíte o něm ani předtím ani potom. Žijete život v hojnosti a dáváte ze sebe to nejlepší. Ne to, co nemáte.
Brzdíte druhé v rozvoji
Každá životní zkouška, která nám do života přijde, je jen pro nás. A pokud ji nesplníme, bude se opakovat tak dlouho, až ji zmákneme. Reparátů máme nespočet, ale s tím rizikem, že pokaždé je zkouška těžší a těžší.
Pokud někomu pomůžeme, bráníme mu v jeho přirozeném rozvoji a oddalujeme tak splnění jeho vlastního úkolu.
Když učíte dítě chodit, taky ho nemůžete pořád drže za ruku a pomáhat mu. Když spadne, můžete mu pofoukat bolístku a ukázat trasu, kudy může jít. Ale chodit musí samo a vy smíte smíte pouze přihlížet. Je to stejný božský záměr, jako cokoliv jiného.
Zahlťte se
Zahlťte se sebeláskou a uvidíte, jak vaše okolí pokvete s vámi. Dejte si bez výčitek všechno, po čem jste kdy toužili. Spěte, cpěte se nejvybranějšími lahůdkami, jezděte na dovolenou třikrát do roka. Nevyčítejte si to a nenechte si to nikým vzít. Je to jen váš život. A dokud dovolíme ostatním aby s námi manipulovali a dokud nám bude záležet, jak před okolím vypadáme, tak nikdy nenajdeme štěstí.
Je o nás o všechny v každou chvíli postaráno.
Výborný článek. Sice trochu sobecký, ale asi to k tomu patří.
Vítejte v klubu sobců:-) Sobectví není hřích, je to pouze předstupeň sebelásky. Sobectví ve vašem podání vyzní jako hřích. Ale abych mohla ze sebe dávat to nejlepší, musím toho být plná. Co bych jinak dávala? Je to jednoduše logické. Jako matka v letadle, která musí dát nejprve kyslík sobě, aby následně mohla zachránit dítě. Jako kojící matka, která musí, sakra, výživně jíst aby se jí tvořilo dobré mléko. Když myslím na sebe, vždy zbude pro druhé. Sobectví je v pořádku. Je to dar sama sobě.
To je šíleně sobecké.Ano při autonehodě musím rány obvázat první sobě a potom pomoct ostatním.DŮLEŽITÉ jsou priiority!!!!!!!Bude-li někdo těžce raněn,tak je potřeba první pomoci mu.Odřeninky počkají. Jinak sobectví je jedna velká katastrofa,jedna velká negativní energie,kterou někdo posunul dál.Třeba konkrétně matka na ditě.Když matka myslí jen na sebe,tak je to jedno velké neštěstí,na děti nic nezbyde(matka nemá na děti ani čas,absence jakkékoliv snahy rodinu stmelovat.A tohleto sobectví se přenese i do vztahů dětí,a nakonec trpí i jejich děti.Apropo dneska v době sunarů, kojí málokterá matka a to maximálně 6měsíců.Takže matka se výživně nají a batole akorát tak čumí.Největší dar je láska,která dává a vrací zároveň.Jenže v době počítačů se sobci se někde vytratila. Zuzana
Milá Zuzanko, to, o čem píšete vy, není sobectví, ale nedostatek lásky. A ten je převážně vyvolán nedostatkem sebelásky. Takto “sobecky”, jak se zmiňujete vy, se chovají lidé, kteří si neváží sami sebe. Nemají se rádi. A tu obrovskou touhu po lásce se snaží dohnat vlivy z venčí. Takže pokud budeme mluvit třeba právě o mamince, která odmítá kojit své dítě…(nemluvím o tom, když nemůže, z jakéhokoli důvodu). Odmítá ho kojit, protože prostě nechce. Nechce mít vytahaná prsa, chce více volnosti, nechce v noci vstávat….co když je to žena, která neměla dostatek lásky od své maminky a ta zase od své maminky. Co když je to žena, která ze sebe neumí nic dát, protože prostě nic nemá? Je natolik vnitřně nešťastná a ublížená, že v rámci zachování zbytku osobnosti, odstraňuje všechny osoby a situace ze svého života, které jí ještě energii ubírají. Jak by se asi chovala tato žena, která by měla hojnost kvalitního odpočinku. Žena, kterou by si opravdu někdo upřímně vyslechl. Někdo by ji objal a řekla jí, jak je krásná. Tato žena by byla nucena otočit svou pozornost sama do sebe. Naplnit se. A pak by přebytky mohly jít ven. Na všechny věci se dívejte z jiného úhlu. Je velmi málo lidí, kteří jsou sobečtí ze své podstaty. Většinou jsou to lidé velmi smutní, ublížení a ukřivdění. Pak nemají co dávat svému okolí a naopak se snaží urvat pro sebe, co to jde. Jejich vyprahlost je totiž ničí.
Souhlasím ,je to tak.
Diky, mam o cem premyslet… Nejaky tip jak se ZACIT mit rad?
ZAčít si všímat i těch nejmenším drobnostem, které se mi daří. Podívat se na svůj život zpětně a ne na ty věci, které se nám nepovedly, ale na ty, které se nám povedly. A to je jen začátek. Mít se rád, je dlouhá cesta.
Co dělat v případě, když jsem já tim, komu je neustále pomáháno- přehnaně, není mi to příjemné, stále to vysvětluji, ale vše je k ničemu. Je mi přes 40, ale pro mou mámu jsem stále malá holčička. Co mám v sobě změnit a hlavně- jak??
Baruško, možná jste opravdu v roli malé holčičky a Vaše maminka jen reaguje na nastavení. Možá je to o vytyčení si hranic. Ono malá holčička si je vytyčit neumí a když se jí to přece jen podaří, cítí se vinna. A to je jako by si je vůbec nevytyčila. Chce to pořádně hrábnout do sebe. Mrknout na svá nastavení, pochopit, proč to tak je a začít žít změnu.
Není sobecký….Sobectví je,když žijeme na úkor druhého…
Tento článek je úžasný a o sobectví nemůže byt ani řeč. Myslet na své potřeby jen nejdůležitější věc, jinak nastává to, co Vendulka popisuje výše.
Já vám dávám naprosto za pravdu. Jako ta, která dlouho dávala, až nebylo z čeho. se vracím zase na začátek… Děkuji, budu si to číst před spaním 🙂
Gratuluji. Zkušenost je nepřenosná. Je to prostě pro každého 🙂
Vendulo Kociánová ,máte pravdu.od teď se zase budu rozmazlovat!😊
Jo!! Nechť vám to vydrží!! A uvidíte, jak za chvíli budete rozdávat přebytky!!! A to teprv bude jízda:-)
tak máte svatou pravdu a všichni zde,dáváme a nemyslíme na sebe a pak je pozdě ale i já jsem už řekla dost a odjela na dovolenou a všichni koukali a nechápali co si to dovoluji,že jsem nedala rodině ale jen a jen sobě a moc se mi to líbí a pokračuji v tom nejdříve já a potom zase já a jim co zbude a představte si že to začíná fungovat ale musím v tom vydržet díky že jsem si to přečetla a utvrdila že dělám moc dobře díky a hezkou dobrou noc
Nádherně řečeno.
Přebytky štěstíčka a lásky, přetékající, přes pomyslný hrneček vař… stále a dokola, opouštějí uzavřený prostor, Osobní štěstí zústává, v našem prostoru /chrámu/. Přebytků, si každý, múže nabrat, dle libosti a bezpodmínečně, bez našeho vědomí a TO JE, krásné, si uvědomit. TOTO samočinně, fungující PERPETUM MOBILE. 🙂 Pomyslné přebytky, nemusíme dávat, oni zmyzí sami. Jedno kam, jedno kdy, na každého, se může dostat. Pro všechny, koho ve SVÉM životě potkáme. Stále kypí, nekonečně dlouho. Rozmazlujme, se celý život a NAPOŘÁD. Zhmotněné štěstí má, 7 1/2 miliardy podob. Každý, si SVÉ štěstí, tvoří a přetváří SÁM.
DĚKUJI VÁM 🙂 PANÍ VENDULKO.
Krásně napsané, děkuji Radko.
děkuju, komentář- Váš návod…. mi přichází v pravou chvíli
Je to pravda ale jen z části.Sobectví je špatná vlastnost a nepleťte si ji s ochranou vlastní osoby.
Člověk může rozdávat pokud má z čeho, ale v první řadě musí mít sám pro sebe.Na druhou stranu je pravda že jedna máma uživí 10 dětí ale 10 dětí neuživí jednu mámu.Ale proč?To je ta sobeckost.Zvykli si brát protože je dáváno z lásky, a bez nároku na odměnu.Ano chovejte se k dětem a kamarádům sobecky a až Vám poteče do bot čekejte milosrdenství.
aj ja dakujem…zmenila som pohlad na veci…
Krásné krásné! JSem ráda, že to má smysl:-)
Vendulo, velmi trefné.
Díky.
Vybavilo se mi po přečtení pořekadlo: Kdyby se každý staral sám o sebe, nebylo by komu pomáhat.
To sedí 😀 😀
Milá Vendulko, moc děkuji za tenhle článeček. I já se teď, konečně v mých 63 letech učím žít pro sebe. Celý život jsem dávala, a to tak dlouho, že už jsem neměla z čeho… Moje chyba, že jsem to dopustila. Stal se ze mě štvanec. Sesypala jsem se, ale mám úžasnou dceru, která mi v té chvíli pomohla. Řekla – “mami, nech minulost plavat, žij přítomností a těš se na budoucnost, žij sama pro sebe, buď zdravá a raduj se … A všichni kolem tě budou mít rádi i tak.” Tak jsem si řekla, že tu šanci si musím dát hlavně já sama, sbalila kufry a přestěhovala se na venkov, kde teď dělám rekonstrukci a snažím se chovat jako člověk zodpovědný sám sobě. Ne, jako ďríve, jako nějaká entita potřebná k životu ostatních. Díky, díky – věřím, že není náhodou, že se mi dostal do ruky Tvůj článek právě teď. Hodně zdraví všem, kteří už taky přestali tápat a začínají žít :-).
Moc gratuluji. Důležité je začít. Není důležité kdy. Samozřejmě, čím dříve, tím déle můžete vést kvalitnější život. Vy jste to zvládla a teď si to udržte. On nás ten šotek v hlavě pokouší neustále. 🙂
Kecy.Stejně se s těma filozofickejma kecama nikam nedostanete.
Jděte radši něco dělat.
Tak uvidíme 🙂
Co jinak nového v Ostravě ?
hodně doširoka položená otázka. Co se mě týče, tak luxus 🙂
Tohle psalo typický JELITO, který je zmanipulovaný mainstreamovým pojetím života, individualismem a v neposlední řadě slepičí revolucí.
Díky, pobavilo.
ctěný anonyme 🙂 ha ha …asi budeš chlap,protože zmiňuješ slepičí mozek,no…..každý může číst co chce a když se mu to nelíbí,ať nečte….nebo ať nehaní a neuráží,protože je vidět,že vůbec neví,o čem to je 🙂 Slova Vendulky jsou přímo úžasná:-) řídím se jimi již nějaký čas a je mě výborně 🙂 Vendy,moc děkuji 🙂
Janičko, každý si k tomu dojde svou cestou:-) Hlavně, že je Vám dobře! Jupíííí, to mám radost!:-)
Tak. Milou Vendulku (jednu mám doma taky) neznám, ale mám pocit, jako by to tady psala pro mě! Taky mě honily pochyby, že sobeckost je něco, co nedovolím se ani naznačit.
Cítím se jako vymačkaný citron a kolem mě se vlastně nemění v dobro vůbec nic, takže na co ta moje přetrhsnaha, aby všichni byli spokojení?! Je čas na změnu. Jdu se mít ráda.Chachá!
Vendulko, děkuji!
ŠŤastnou cestu! A teď už fakt bude šŤastná, protože jak šťastní jsme my, tak se naše štěstí demonstruje v realitě:-)