V autě nám hraje Respekt od Arethy Franklin, my se kodrcáme už dobrou hodinu po cestě, po které bych ani pěšky nedošla bez úrazu a říkám si „Co po mě Kostariko chceš? Respekt?” 

„Ano. Respektuj mě takovou, jaká jsem. Nesnaž se mě vtěsnat do ničeho, co znáš od vás z Evropy. Jste jiní. Já jsem jiná, ale to neznamená, že špatná. Jsem nespoutaná, divoká, čistá i špinavá, krásná i děsivá.”

Tak jsme najely na další obrovskou díru, až jsme se bouchly hlavou do stropu. Obrovský chichot se linul naší kárkou a já slyším „Nemusí to být podle tebe a přesto to může být super a můžeš si s tím, co přichází, jen hrát.”

Pět holek na výletě za růžovým pískem, za honbou pro parádní fotky na instáč, skončily na pláži plné kousků plastu, dětských dudlíků a zubních kartáčků, oceánem plným dřeva a pláže s místními „banditos”.  

„Hééj!” Zavolal mladý, dost vyhulený týpek s očima jak tenisáky. Prý je růžová pláž kousek odtud, asi dvě minuty a je nádherná. Rády bychom ji viděly, ale ani při nejlepším a dost často opakovaném popisu cesty, jsme nebyly schopny najít výjezd, o kterém ten mladý surfař mluvil. Tady se prostě vyplatí chlastat nebo brát nějaké drogy. Jinak je to tady až moc syrové. Zajímalo by mě, zda někdo z místních nadšenců vnímal aspoň jednou zdejší kraj za střízliva.

Byly jsme zpocené, ulepené, unavené a do toho všeho jsme musely najít opravnu pneumatik. Už zase. V tom negližé, co jsme každá byla (jedem přece na pláž tady vedle!) jsme vypadaly jak zájezd ruských prostitutek a já jejich bordel mamá 😅

Více uvidíte ve videu, hlavně to největší vzrůšo, díky kterému ten dnešní den stál fakt za to a i Johanka byla večer šťastná a radostná a smála se s námi na celé kolo, když jsme si opakovaly epizody předešlého dne. 

Zjistily jsme, že jsme odvážné, schopné i bez navigace v jungli najít cestu, umíme se domluvit rukama nohama, sehnat opraváře zdarma a vyburcovat svého vnitřního muže k neuvěřitelným výkonům 😅 Vivat tento den!

Pura Vida. Vaše Vendy

 

Chceš nové? Zaplať starým.

Delší čas jsem se neozvala, protože tyto dny byly skutečně energeticky i fyzicky náročné. Transformace se přehnala naší skupinkou jako výron arenalského...

Nakumulovaná přání

Celý můj život, který jsem doposud žila, je jen soubor mých přání i nepřání. Mé, s emocí vypuštěné myšlenky, se nakumulovaly, aby mohly být zhmotněny. Jen si...

Nejsem cestovatelka, no a?

Sedím u bazénu v krásném ubytování, které máme jen pro sebe a přemýšlím, kde se vzal ten stres, který jsem zažívala předchozí dva dny a pro vůbec přišel?...

Více fotek najdeš na mém Instagramu. Koukni, pobavíš se.