Před pár týdny jsem začala zkoušet metodu Wima Hofa a jeho dýchání. Hned na začátek mě to nadchlo. Wim je neuvěřitelný tvor, který bez změny teploty vydrží v ledu dvě hodiny. Vyjde Mount Everest v šortkách či přejde poušť bez vody. Je to prostě zázrak. A ten zázrak říká, že takovým zázrakem jsme my všichni a všichni to dokážeme.

S dechem a ponory se roztrhl pytel. Je to zadarmo! Každý to můžeme začít dělat HNED TEĎ! A to je něco. Po pár týdnech studeného sprchování jsem se rozhodla přejít na vyšší level a chtěla se přihlásit na Pražský kurz. Do patnácti minut bylo vyprodáno. Řekla jsem si tedy, že tam být nemám a pokud ano, tak to bude někde blízko. Světe div se, do pár dní se mi na FB objevil příspěvek, že mí kamarádi, Míša a Dan, dělají třikrát týdně ponory do studené vody v Beskydech. Okamžitě jsem se přihlásila. Není to led, to přece bude pohoda!

Týden, kdy se měl ponor konat byl hodně teplý. Celé dny bylo přes třicet stupňů. V den, kdy byl ponor domluven, klesla teplota na 15 stupňů a vydatně pršelo. Když jsem vystoupila z auta na místě setkání, připadala jsem si hodně bláznivě. V takovém počasí bych normálně seděla u filmu s horkým čajem a podřimovala. Další účastníci ponoru se tvářili podobně. Odhodlaně, ale nevěřícně. Míša s Danem byli vysmátí a těšili se. Vzali jsme deštníky, karimatky a batohy s horkým čajem, suchým oblečením a vyrazili k vodě.

Příprava dýmem

Abychom ponor nějak započali, připravili naši průvodci malinkatý dýmový rituálek. Nedělali žádné ezoterické caviky, ale všem nám bylo jasné, že je třeba mysl nastavit na vyjímečnější stav a to dýmová vykuřovadla umí výborně. Dostali jsme informace, že voda má komfortních 14 stupňů a podchlazení by hrozilo až po 45 minutách ponoru. Pohoda, ne? Jen kdyby mi nebyla taková zima už teď. Museli jsme se rozcvičit a rozhýbat tělo a začalo se s dechovými technikami. Bylo to příjemné, tělo hezky přijímalo množství kyslíku, těžklo a prohřívalo se. Vše za zvuků šamanskéh bubnu, brumle a Míšina hlasového vedení.

Jde se na to!

“Prohřáti?? Tak jdeme na to. Vysvlíkat a domluvte se, kdo jde první. Stupeň prohřátí vám vydrží zhruba 20 minut.” Ha, to jo, mě otřepalo hned, jak Míša řekla, že na to jdeme a máme si do té kosy sundat své teplé suché oblečení? No nic, nevzdám to. První šli muži. Najednou a bez pomoci. Dan šel s nimi a bedlivě sledoval každého zvlášť. Kamarád Ivan se zeptal, zda může křičet. Zařval jako lev a následoval euforický smích. Chlad už začal působit.

Jak to funguje?

Nejprve tělo spustí paniku, chce ven, chce utéct. Následně uzavře všechny “nepotřebné” odovody tepla. Uzavře nohy, ruce a všechno teplo pošle k životně důležitým orgánů, do břicha. Zhruba po minutě se při mocném dýchání začne teplo aktivovat ještě více a přijde úleva. Pokud však umíte dechem ovládnou neovladatelný třes, který postihl mě.

Jsem na řadě

Na řadu přišly ženy. Šla jsem první. Nohy byly v pohodě. Když jsem se však posunula do oblasti třísel, tak moje tělo poslalo do mozku varovný signál “Tohle nedělej! Umřeš, bude to bolet, nemusíš to zažívat, netrap se, vzdej to, uteč!!” Podotýkám, že já nikdy nic nevzdávám. Teď jsem však pudově udělala krok zpět a řekla, že nechci. Klepala jsem se velmi silně a nadechovala jsem se velmi plytce. Nebýt tam Míši, zdrhnu okamžitě! Míša mě však krásně vedla, říkala “Dýchej, neboj se, to zvládneš.”. Když jsme se posunuly ještě o pár centimetrů níže, přišel tichý povel “Teď”. Byly jsme v tom po krk. Děs! Hrůza, zařvala jsem jako před smrtí! Nestudilo to! Bylo to vařící! Mé tělo se vařilo zaživa a mozek řval “Uteč!!!!!” Nechtěla jsem tam být, ale věděla jsem, že jestli uteču, budu zklamaná. Míša zavelela “Stačí” a šly jsme ven.

Měla jsem radost, že jsem to zvládla, ale nebyla jsem uspokojená. Nepřemohla jsem svůj strach. Necítila jsem svou vnitřní sílu. Jako nedokončený orgasmus. Už už skoro byl, ale nepovedlo se. Takhle nejvěrněji bych to popsala :-)))

Končíme

Všichni jsme se oblékli a říkali si momentální prožitky. Já však věděla, že jsem to nedokončila. Řekla jsem, že jdu znovu. Bylo mi teplo. Zahřála jsem se velmi rychle do pár minut. Už ve vodě jsem cítila, jak velké teplo dokážu vyrobit. Sundala jsem oblečení a chtěla to zkusit znovu a sama. Nevím, co všechno se v tu chvíli ve mě léčilo. Možná porody, které jsem nedokončila, možná strachy, že jsem ovládána a nesvobodná, bylo toho hodně, ale nebylo třeba se tím vědomě zabývat. Jen to udělat znovu. Věděla jsem, že prostě musím!
Můj druhý ponor byl rychlý, bez rozmýšlení a v pohodě. Tělo se však začalo velmi neovladatelně třást a snažilo se za každou cenu vytvořit teplo. Zase ten pocit, že shořím. Obrovský žár v mém břiše se rozléval do celého těla a jak křičela “To pálí, je to horké!!” Držela jsem se skály a poslouchala hlasité pokyny “Vendy, dýchej, zhluboka dýchej, nedýcháš!”
Asi po minutě jsem se začala uklidňovat a slyšela v pozadí Dana, jak říká ” V pohodě, už to dává.” Žár se změnil v příjemný pocit blaha. Tělo se třáslo stále, ale méně, klidněji. Brada se mi při výdechu klepala tak, že jsem čekala, kdy si vytluču zuby. A bylo mi dobře. Adaptovala jsem se. Mysl se zklidnila, tělo uvolnilo a “orgasmus” proběhl. Po dvou minutách přišel povel, že mám jít ven, ale vím, že bych tam ještě vydržela. Zvládla jsem to.

Konečně teplo!

Po výstupu jsme se všichni smáli a já bych šla klidně znovu.
Silvinka, druhá žena našeho ponoru mi při příchodu k vodě říkala, že vůbec nechápe, proč tam je. Nesnáší zimu, pořád se klepe, neumí se zahřát, po cestě tam si v autě topila naplno a na studenou sprchu nikdy neměla odvahu. Dýchat neumí, Wim hofa viděla jen z rychlíku.
Když vylezla z vody (mmch vstup zvládla bez hysterie a v klidu) řekla “Bože, poprvé v životě je mi teplo!”

Miluju studenou vodu!

Od té doby miluju studenou vodu a sprchovala bych se třikrát denně, jak blažené to je. Mé tělo dva dny vylučovalo puch a měla jsem první den pocit, že jsem ho dostala nové. Dnes už se chladu nebojím a vím, že dechem ho zvládnu. Vím, že pro některé nebude ponor do patnácti stupňové vody žádné terno. Lidé začínají mnohem chladnějšími vstupy a na mnohem delší čas. Já jsem však Danovi a Míši vděčná, že nám to naplánovali takhle pomalu, a že každý den hledají chladnější a chladnější vody. Už teď vím, že si s nimi dám ještě o 5 stupňů chladnější vstup a pak si možná troufnu na zimní ponor. Je neuvěřitelné, co to dělá s myslí a ti, jež se noří déle vám potvrdí, že i se zdravím. Děkuji, že mohu zkoumat své neomezení možností a bavit se v této hře, jak je libo 🙂 Odkazy pro ty, jež chtějí a třeba neví WIM HOF a vše o něm s titulky i bez FB stránka Míši a Dana o hudbě a ponorech

Dej vědět ostatním, potěší je to

Facebook
Facebook