Plavky mám v kufru, slovník mám nainstalovaný v telefonu, noťas a nabíječky připravené… Snažím se přesvědčit sebe samotnou, že co zapomenu, to nepotřebuju.

Jsem podezřele klidná, což se mi děje jen v případech, kdy jsem vedena něčím vyšším než moji hlavou. 

Není nic lepšího, než den před cestou zjistit, že mám špatně uzavřené pojištění a tudíž musím znova zažádat o QR kód, který je už sám o sobě docela adrenalin.

Je pravda, že je to s tím týpkem covidem trochu složitější, to cestování, ale fakt si zatraceně oddechnu, až vystoupím z letadla a paní na Kostě cvakne můj kód a pustí mě do země. To mi pak z potlačovaného stresu vypadnou všechny vlasy a mé doposud zaťaté zuby se rozkutálí po terminálu 🤣

Jdu tedy dodatlovat do PC posledních šedesát chybějících věcí a pak se v obědové pauze zhroutím na podlahu.

S láskou Vendy

Chceš nové? Zaplať starým.

Delší čas jsem se neozvala, protože tyto dny byly skutečně energeticky i fyzicky náročné. Transformace se přehnala naší skupinkou jako výron arenalského...

Respekt, zpívá Aretha

V autě nám hraje Respekt od Arethy Franklin, my se kodrcáme už dobrou hodinu po cestě, po které bych ani pěšky nedošla bez úrazu a říkám si „Co po mě...

Nakumulovaná přání

Celý můj život, který jsem doposud žila, je jen soubor mých přání i nepřání. Mé, s emocí vypuštěné myšlenky, se nakumulovaly, aby mohly být zhmotněny. Jen si...