O smrti se nemluví. Na pohřeb nechodí malé děti. Když někdo umře, řekneme dítěti, že odešel do nebíčka. Když naše milá babička řekne „Už brzy umřu”, začneme ji chlácholit „Ale babí, ty nás ještě přežiješ!” Jakoby smrt nezasloužila respekt. Jakoby byla něco temného a nepřípustného. Smrt je jako zakázané sprosté slovo a každému se z něj ježí chlupy. Když umře někdo v naší blízkosti, bereme to jako trest a křižujeme se. Hlavně, ať se to nestane mě a mým blízkým, když už je to tak blízko! Mohlo se to stát mě!

A víte, co vám řeknu? Žijete právě kvůli smrti! Jste lepší a lepší, protože se bojíte zemřít v samotě a opuštění. Chováte se hezky ke svým umírajícím rodičům, protože si neumíte představit ty výčitky svědomí, které by vás trýznily, až odejdou. Možná do svého psa kopnete jen jednou za den, protože, co kdyby na následky zranění zemřel? Až po smrti blízkého si uvědomíte, o co jste přišli. 

Mami, těším se, až umřeš

Řekla jsem své mamince „Mami, těším se až budeš umírat.” Podívala se na mě zpočátku polekaně, protože tohle se přece neříká.

„Počkej, neděs se, poslechni si to. Ty jsi říkala, že víš, kdy zemřeš. A já bych chtěla být u toho. Budu tě držet za ruku a budem si povídat všechny ty domácí historky, které jsme už tolikrát slyšely. Budu ti vykládat vtipy. Pak si uděláme čas na ztišení. Pustím ti u toho hezkou hudbu a namasíruju ti obličej. Nebo, když budeš schopna tančit, budeme tančit! Rozhodně u toho budu a těším se, jak mi budeš vyprávět o úrovních, ve kterých se právě nacházíš a o pocitech v těle. Nebo si jen vedle tebe lehnu a budu tě nekonečně dlouho hladit po vlasech, držet za ruku a zpívat ti něco hezkého a otírat ti mokré čelo. Budeš to mít krásné. „ Maminka se začala těšit a má dcerka řekla „Jé, babi, můžu u toho být taky?”

A co děti? Mají taky právo umřít, kdy chtějí.

Umíte si představit, že zemřou vaše děti? Umíte, jenže si to nechcete připustit právě kvůli šíleným výčitkám, zda jste byli dost dobří, zda jste je neměli nechávat spávat v ložnici o dva roky déle a koneckonců přijdete o někoho, kvůli komu mělo smysl žít. Přežít své dítě nechce nikdo. Ale i to se stává. A koneckonců to do rodu přinese vždy něco dobrého. Protože nic není jen špatné.

Celý ten strach ze smrti je strach ze života. Místo abyste žili, zabýváte se tím, jak nezemřít. Lpíte na všech tak moc, že ani svým blízkým mrtvým nedovolíte odejít a stále oplakáváte jejich hroby.

To není nepravedlnost, ale volba duše.

Moudrý však ví, že smrt nepřijde na nepravého. Smrt se neplete. Je to zatracená jistota! Nikdy nezemře nikdo, kdo tady na světě neměl hotovo. Nikdy nezemře nikdo, kdo se v předsmrtné fázi nerozhodl odejít.

Smrt není zlá bestie. Smrt je přítel, který ti i v poslední chvíli dá vybrat. Ne tobě a tvému ustrašenému egu, ale tvé milosrdné duši, která ví, která zná, která je odproštěna od lpění a strachu. Té, která se drží svého záměru. Toho, co má zde na Zemi prožít, byť by to mělo být jen pár hodin.

Smrt je konec jedné hry a přechod do druhé.

A vedlejší účinky smrti?

Možnost zrekapitulovat poznané a zhodnotit výsledky, které jsi dosáhl, jako osobnost.

Odproštění se od všech nemocí a těžkostí těla.

Uvolnění se ze sevření duality.

Vymizení strachu.

Ztráta možnosti hodnotit dobré či zlé.

Rozpuštění se v bezpodmínečné lásce a pochopení.

Uvidění všeho, co jsi vnímal jako osobnost negativně, ve světle přijetí a pochopení.

Návrat domů. Tam, kde to skutečně znáš.

Tak čeho se pořád bojíš? Jestli máš zemřít, stejně zemřeš. Protože to chceš. Protože ses rozhodl. Možná na poslední chvíli, ale je to tvé rozhodnutí. Jen se přestaň brát tak vážně a nepostradatelně, člověče.

Nechci chodit do školy!

„Trápím se tam, nebaví mě to, nedává mi to smysl a když tam chodím, nemůžu uvažovat o svých věcech. Nevím, jak dlouho tady budu a chci si ten krátký život užít. Radši půjdu pracovat, než abych strávil další rok na střední škole.” Je vám to povědomé? Jste také rodiče...

číst více

Zbavte už se dvojplamene!

Dvojplamen? Och, kolik úžasných spiritistických, duchovních a různých jiných zamilovaně nadnášených superlativ jsem o tomto jevu slyšela. Prý pocítíte „návrat domů, hustá, nepopsatelně krásná energie, životní partner, pohled do oči prý krásně bolí, jeho duše vás...

číst více

Jak snadno podlehnout manipulátorovi

Kdo se potká v životě s manipulátorem, dostalo se mu velkého požehnání. Málokdo to však tuší. Setkání s manipulátorem znamená, že jsme připraveni sáhnout si na zdroj naší síly v sobě. Manipulátor má totiž obrovskou moc.  Manipulátor je člověk, který musel v životě žít...

číst více

Vzdávám se

„Jestliže je všechno tvořeno z jedné energie, jak si můžeme myslet, že je od ní něco odděleno?” Zní mi v hlavě věta, kterou přečetl můj milý v nějakém článku. Ta věta nebyla v mém bytí hned ukotvena. Byla uslyšena, ale ne vyslyšena. Na to jsem potřebovala ještě pár...

číst více

Co dobrého nám přinesl vir?

Virus a jeho vymodelované vlny vnímám jako nádhernou cestu. Co nám ve vlnách přinesl? Fáze zastavení a ztišení V prvních fázích přišlo zastavení. Svět, který jsme tak dlouho považovali za normální se blokoval a my mohli uvidět jeho absurditu. Uviděli jsme, co všechno...

číst více

Když syn přeroste otce

  Když malý hoch dospívá, v různě stanoveném období dosáhne bodu, kdy přeroste svého otce. U vyspělých bytostí, kteří se s tím zde nepřišli mazat to bývá velmi brzy, klidně i v předpubertálním období, zřídka se stává, že i malý chlapeček svého tátu přerostl....

číst více

Ženské tělo nepotřebuje zásoby

Byly jsme velmi tlačeny k výkonu. Malé holčičky vyrůstající v komunistické době musely splňovat procenta. Být nejlepší v tělesné výchově nebo aspoň v matice či recitaci. Kdo nebyl v něčem nejlepší, nebyl na nástěnce a byl za outsidera. Začaly jsme na sebe vyvíjet...

číst více